My week

Pěkný den přeji (i když jestli je u vás počasí jako u nás, tak potěš Pánbůh :))

Tentokrát zase z jiného soudku, musím se trochu pochlubit a podělit se o zážitky :) Nejsem asi zrovna typ blogerky, kterou by četl celý národ, nemám tisíce fotek v desítkách různých oblečení, nejezdím na zájezdy do Paříže ani Londýna, prostě tvrdnu doma a snažím se vymyslet, co sem zase alespoň trochu zajímavého napsat. Jelikož jsem se zařekla, že nebudu z mého blogu dělat módní blog (protože jsem v módě jako slon v porcelánu a navíc mě nemá kdo fotit), mám to o to těžší - když máte módní blog, strčíte tam pár fotek, vymyslíte dva řádky textu a voala, máte článek nad kterým všichni vzdychají :) Já na to musím jít jinak, takže dnes se zase dozvíte trochu o mém životě, možná hlavně o každodenní rutině :))

Takže. Minulé pondělí jsem opět jako vždy absolvovala kurz břišního tance tribal fusion, kde nám lektorka dala pořádně do těla. Sama se na konci hodiny ptala, že se nás vždycky zapomene optat, zda nemáme nějaké dotazy k jakýmkoliv prvkům a my tam jen tak ležíme na podložkách a oddychujeme :D Každé pondělí tancování je super, bohužel to kazí trochu fakt, že to pro mě znamená dojet domů v deset večer, a to je docela nepříjemné, uznejte, když druhý den vstáváte v 5:00 :) Na druhou stranu, začínám mít pocit (a soudě dle mého okolí to není jenom pocit), že konečně něco pro své tělo dělám a vidím výsledky. Víte jakou jsem měla radost, když jsem si vybrala v obchodě tričko velikosti 42 (já vždycky měla 44/46) a ono mi krásně sedí? Nepopsatelný pocit :))

Toť k pondělí. Úterý a středa mi utekly ani nevím jak, v práci toho momentálně moc nemáme, i kdybychom nakrásně chtěly (jsme tam 3 holky, proto to tvrdé Y), naši podpůrní spolupracovníci ve Skandinávii měli dovolenou - a my v práci seděly prakticky jenom proto, že ty státní svátky už od čtvrtka nemáme a tak jsme si dovolenou nezvaly :) Posledních několik dní jsem se dala na čtení Harryho Pottera (nesmějte se :)), kolegyně mi ho našla na jakémsi blogu přeložený a hlavně v elektronické podobě, takže já teď upřeně koukám do monitoru a vypadám jako pracovník měsíce, přitom čaruju v Bradavicích :D Ale ono mě to přejde, příští týden už máme zase normálně fungovat :)

Čtvrtek byl ve znamení celodenního školení o jakémsi projektu, postupně toto školení absolvují všichni mí kolegové, ale na to první jsme byli pozváni jako vedoucí týmů. Ještě že jsem tam byla pozvaná spolu se dvěma mými kolegy, které znám (nastupovala jsem s jedním z nich) a tak to nebyla taková nuda. Upřímně mě školení nakonec překvapilo, nebylo to nudné přednášení u prezentace, ale chlapík se nás snažil vtáhnout do děje, hodně jsme diskutovali, vytvářeli papírové prezentace a následně je prezentovali :) No nakonec to tak hrozné nebylo, hlavně to rychle uteklo ten den. Bohužel jsem jela pozdějším vlakem domů, protože školení bylo od 9 do 16.30 (já normálně dělám 7.15 až 15.45). Ani tak mi nevadil fakt, že jedu o hodinu později, spíš to, že ten vlak měl jak na potvoru zpoždění a tak jsem domů došmajdala až v sedm. Navíc jsem si vzala ty své nové boty na podpatku (v jednom z předchozích článků) a totálně to nevychytala - ony jsou totiž o číslo větší, tak jsem si myslela, že jim vycpu špičku vatou. To se povedlo, ale nebylo to moc pohodlně, navíc pásek přes nárt na levé noze mě poměrně škrtil, takže si dokážete představit, že jsem sotva došla domů :)

Pátek jsem se už v pět ráno těšila na odpoledne, abych mohla být doma a užívat si prodlouženého víkendu. V práci to uteklo a tak jsem se dočkala poměrně rychle :) 

Víkend byl moc fajn, krásné počasí, úplně stvořené na procházky nebo focení (nakonec jsem se nedostala ani k jednomu :D), v sobotu jsem sice uklízela, ale jelikož máme byt 1+1, zas taková dřina to nebyla :D S Mužem jsme si koupili dva pstruhy a on je báječně připravil na másle (nebojte, furt jsem skákala kolem a mám fotky, takže bude další recept ;). Následně je krásně naservíroval i se zeleninou a při filmu Halloween 8: Zmrtvýchvstání (takový fajnový horor k jídlu) jsme to spořádali. Pak jsme si pustili Avatar, který dávali na HBO a já se rozhodla konečně začít s mým víkendovým projektem číslo jedna - překládat anglické titulky k filmu Obřad. Je to film z letoška v hlavní roli s Anthony Hopkinsem o vymítání, tak to jsem se těšila. Jelikož jsme nemohli nikde najít pořádné české titulky, hecla jsem se a rozhodla si je sama přeložit :) Začala jsem teda už v pátek v noci, protože Muž měl odpolední a já na něj čekala doma, ale hlavní část překladu jsem udělala v sobotu. Řeknu vám žádná sranda, ne že bych nerozumněla, to bylo v pohodě, ale téma kněžství a vymýtání, kde je spousta modliteb a zvláštních obratů.... no nebylo to tak jednoduché. Ale za dva dny jsem to zvládla a s pocitem naprostého překladatelského Boha jsem to přednesla rodičům, resp. taťka říkal, že si to schválně pustí s těma mýma titulkama :) 

Na film jsme koukali až v pondělí večer, já přišla na spoustu dalších chyb, které jsem opravila, nechala se zprdnout Mužem, že jsou některý titulky moc rychlý a že se mu nejvíc líbil poslední titulek ("přeloženo z anglických titulek Barbora Hrušková") :))) Titulky jsem poslala taťkovi na mail a jsem zvědavá, co on mi na to řekne :) Kdybyste se na ten film chtěli kouknout a chtěli moje titulky, stačí říct a napsat email, pošlu ;) Chtěla jsem je hodit na server titulky.com, ale zjistila jsem, že mě už pár lidí předběhlo a mě přišlo zbytečné cpát tam 5. českou verzi titulek :)) Ale pro ten pocit, že jsem si přeložila první titulky k filmu to stálo :)

Tak tady trailer k nahlédnutí ;)

Pondělí velikonoční bylo jako každý rok nic moc, naštěstí jsem se domluvila s mým Mužem a on vyřídil všem svým kamarádům, že nebudu doma, takže na mě došel jenom strýc, soused a pak taťka s bráchem :) Mamka chystala nádherná perníková obr-vejce, která složitě zdobila, já jsem se letos rozhodla to nepřehánět a vyrobila jsem muffiny s kousky broskví a ozdobené marcipánovými kytičkami. Bohužel, zákon schválnosti zapracoval a z mých bezva muffinů jsou podivné muffiny, které nenaskočily a jsou jen v tom košíčku. Všichni mě přesvědčují, že to nevadí, ale já spokojená nejsem :)

Táák, román je u konce, vypsala jsem se z pocitů, stejně si to nikdo beztak až do konce nepřečte, je tu málo fotek a moc písmenek :))) Fotky prozatím žádné nemám, všechny jsou ve foťáku a já tento román píšu v práci (pracovní nasazení 200% :))).