28. března 2011

Sweet little something #2

#2 Boj o přežití aneb jak se mám jako prase v žitě


Tak vás opět zdravím, packu na to, určitě se vám stýskalo, co? :) Ta Nová mi vyprávěla, že prý můj životní příběh měl úspěch (prej skoro jako telenovela, ať už je to cokoliv :)), tak jsem si zvedl sebevědomí a rozhodl se opět něco naškrábat. První problém nastal, když jsem přemýšlel o čem - ono víte já mám dosti pohodlný a stereotypní den (čti spát, žrát a konat potřebu ;)). A tak napíšu o takovém typickém dnu :)

Aby bylo jasno hned na začátku - jak jsem psal, jsem výslovným majitelem jedné velké krabice (prej "byt" nebo jak to říkali). Takto velká krabice obsahuje všechno, co k přežití potřebuju - můj krmící koutek (nejoblíbenější část pouze v případě dostatečně naplněných misek), záchod (mám luxusní boudu s dvířkama heč!) a pak spací a odpočívací část (to znamená zbytek obydlí :)).

Moje aktivity se mění podle toho, zda jsou moji lidé doma a nebo někde fuč (což je skoro furt). Když jsou pryč, den je jednoduchý - strašně brzo ráno, kdy si krásně hovím uprostřed postele a ty dva padouchy se snažím z MÉ postele vyhnat, začne hrozně nahlas ten malý černý cosi na stolku vydávat hrozný zvuky. Nejsem jedinej, komu to tak vadí, oba dva sebou trhnou a zbudí se (pak ale nechápu, proč se toho cosi už dávno nezbavili - já bych s tím byl hotovej hned ;)). Já zmerčím možnost mazlení a hlavně krmení, takže se lísám, mroukám a dělám ze sebe debila jenom proto, abych vypadal jako mega-moc-roztomilý kocourek a dostal to žrádlo (a o to tu je především;)). Lidé se začnou podivně pohybovat po velké krabici a mě si nevšímají (sakra!). Ještě párkrát to zkusím - u čištění zubů (to fakt nechápu, proč dělají takovou blbost), u česání vlasů, sedění na záchodě (jsou u toho tak vtipní, proč nechodí na písek jako každá normální bytost? Jsou divní) a převlíkání (tam je to o tlamičku, musíte mít už vychytaný kde se otřít, kde stát a kdy utéct, oni si nedávají bacha a mohli by vás zašlápnout). Vypadá to každé ráno docela nemožně, ale já to zvládnu a tu plnou misku dostanu (ano! Kocour vs. lidi 1:0). Pak už je mi fuk, co dělají, já se věnuji misce ;)

obhlídka teritoria z okna - Co to tam sakra je?
Když se přestanu krmit, zjistím s hrůzou, že jsem v krabici sám. To nesnáším, kdo mě poškrábe na hřbetě, když mě bude lechtat? A komu budu krást jídlo navíc? Ach jo... Jdu si ustlat na gauči (heč, mám vlastní gauč jenom pro sebe, lidi chodí na druhej ;)) a chvilku si zchrupnu. Kolem poledne mě samozřejmě vzbudí to podivné ukřičené lidské mládě od sousedů, když vyřvává a dupe jak hloupé (copak ho jeho máma nenaučila, že se chodí potichoučku?). Protáhnu se a jdu si pro další dávku krmení (no jasný, víte jak vyhládne?). Po svačince skočím na okno a věnuji se své oblíbené denní činnosti - obhlížení teritoria. Až mě to unaví, obejdu si teritorium vevnitř krabice, občas se otřu o svá značkovací místa (to víte, značit musím denně, aby bylo každýmu hned jasný, kdo je doma boss). No a jelikož se už blíží doba poledního hlavního spaní, musím se prospat, abych měl dost energie na to hlavní spaní.

Pokud mě zase někdo nevzbudí, pochrupkávám si takhle třeba celý den a vzbudím se až příchodem Frajera. A to je můj čas - hraju stráááášně hodnou kočičku, mazlím se a předu, omotávám se kolem nohou a snažím se vyžebrat nějaké jídlo navíc (jo, mám plnou misku, ale zkuste se celý den krmit těma granulama). Frajer není tvrďák, hned mi cpe do misky masíčko se šťávou (juhuuu, to je konečně krmení dle mého gusta!). Sedím u toho tak dlouho, dokud to do sebe nenacpu, co kdyby si to rozmyslel a chtěl mi to sebrat! Za chvilku po Frajerovi dojde i Ta Nová a pak je to nůďo. Oba se furt spolu baví, mě si moc nevšímají, občas podrbou.

Večer je nejlepší - to si oba sednou na gauč a já se jednomu z nich nasomruju na klín a nechávám se rozmazlovat (no co je, za to se nemusí nikdo stydět :)). Pak se jde spát a já jdu s nimi (spánku není nikdy dost). Nejdřív počkám až se uvelebí (mám to ozkoušené, jednou jsem šel hned a Frajer mě málem zalehl) a pěkně vyskočím do postele a vyberu si nejlepší místo v posteli. Sice u toho musím furt vyhazovat nechápavou Novou, protože mi leží neustále na polštáři (jako kdyby nevěděla, čí je ta postel).

No a to je všechno, tím můj typický den končí. No ještě bych měl dodat, že někdy uprostřed noci se zbudím hlady a musím si jít doplnit žaludek granulema (když teda nic jinýho není). Zajímalo by mě, zda to takhle mají všechny kočky na světě, nebo jestli jsem zase nějak odlišný :) Nebylo by to poprvé že...

Dneska to asi nebylo tak vtipné, jak jste čekali, ale ten den je prostě nuda :) Musíte říct těm mým lidem, ať mě pouštějí ven, to by byl teprve adrenalin!

Tak se mějte a nezapomínejte vyhlížet další můj kočičí drápanec, beztak něco zase naškrábu (teda jestli v mém nabitém programu najdu místo ;))


Váš kočičák Flik

P.S. - příště si zkusím zahrát na chytrolína a nachystám si pár zakládních pravidel pro každou domácí kočku - povinnost každého majitele je nechat ji to přečíst! ;)

2 komentáře :

  1. Celej Flik, jako bych ho slyšela. Jen proč jsi "Nová"?

    OdpovědětVymazat
  2. :) Nová jsem od toho prvního příspěvku, jako nová majitelka, zatím mě nenapadlo nic lepšího, Frajer pro Jirky je těžkej kalibr, musím vymyslet něco fakt extra :))

    OdpovědětVymazat

Děkuji všem za vaše komentáře! :)