Sweet little something #5

#5 Mé nejoblíbenější hry a hračky

Hola opět všem, kteří čtou mé škrábání,
jelikož vás určitě zajímají pikantnosti z mého kočičího života, rád vám vyhovím a něco na sebe prásknu :) Dneska vám napráskám mé oblíbené hry a hračky, které tak rád používám ke každodenním hrátkám.

Tak zaprvé. Nemyslete si, že jsem nějaký trouba, co jen celý den leží a nic nedělá, jsem vysoce aktivní černobílý fešák, který nenechá na pokoji žádnou věc v dosahu jeho majetnických paciček. Sice je fakt, že hodně velkou část dne prospím, ale to jen proto, abych měl dostatek energie na to večerní blbnutí. A víte co je úplně nejlepší? Noční hrátky, to mám rád a o to víc, když do hry zapojím oba mé lidi. Jen škoda, že jsou většinou spíš hrozně protivní a nestojí o to hrát si se mnou, raději si vyberou tu nejnevhodnější dobu na spánek. Tss, spát mají přes den jako já, pak by měli dostatek energie na hraní. Prostě nepoučitelní...

sakra, zapadlo to za postel, ale já to dostanu!

Takže nejčastěji si hraju večer a v noci. Zjistil jsem zajímavou věc, že mě to hraní samotnýho až tak moc nebaví, že mám raději, když se u toho na mě někdo kouká nebo si hraje se mnou (jsem asi tak trochu exhibicionista :D). Jsem bezvadně schopný každého vtáhnout do mé hry, ať už chce nebo ne, to je mi fuk, vždycky to alespoň na chvíli funguje :) Tak například moje oblíbená hra s jídlem. To je snadné - uvidím někoho, jak si sedí na gauči a něco pojídá. Super, hned je tu ta možnost hry. Takže skočím na opěradlo nebo na stolek, sednu si a čekám. Natáčím hlavičku a tvářím se jako svatoušek, když se ale zrovna člověk nedívá, strčím mu packu do jídla :D Toho si většinou všimne, takže začne vyvádět a já se klidím. Ale dojdu zase a opakujem to tak dlouho, dokud nemá člověk snědeno nebo mi nedá najíst :) Tato hra nemá chybu - plácáním packy si trochu pohrajete se svým člověkem, zároveň uchutnáte, co zrovna jí a pokud budete mít kliku, ještě dostanete žrádlo navíc. A to za to stojí, věřte mi! ;)

plyšový tygr dostává na frak

Jednu moji oblíbenou hru jsem už popsal. To je ale jen zlomek mých schopností. Další taková je klasická kočičí rvačka. Moji lidé mi na to věnovali plyšového tygra, ale víte co - jak se to nebrání, není to tak úplně ono. Lepší je to s lidskou rukou, to se pěkně zakousnete do měkkého, člověk začne s rukou zmítat úplně jako živé zvířátko a do vás jde amok lovce. je to supr trénink na opravdové lovení, taková domácí kočka nemá zase tolik možností, jak se udržovat v lovecké kondici. Tohle je bohatá náhražka. Jasně, lidi jsou z toho špatní, protože pak chodí poškrábaní, ale to je jejich problém, já se s nima rvu a nikdy poškrábaný nejsem, to je jejich chyba, že se neumí pořádně bránit a nevystrčí drápy jako každá normální kočka při boji. Ale musím se přiznat, že když je krize, ten plyšovej tygr taky postačí. Však je to na něm vidět - nemá ani jedno oko, rozpáraný čelo, ožužlanej kožich. Jo, jsem prostě kočičí rváč :) Po rvačce se hodí přejít rovnou k lovecké hře. Venkovní kočky by se mi asi vysmály, ale jelikož u nás fakt myši a podobná havěť neběhá (určitě je to kvůli tomu, že se dozvěděly, že u nás bydlí statný kocour ;)) a tak já musím vzít za vděk hmyzu. To znamená - lítá kolem mě moucha, komár, beruška, prostě cokoliv - já to začnu profesionálně stopovat a lovit. A ještě se mi nestalo, že bych to nakonec neudolal. Jsem king ;) Moje lidská máma to nerada vidí, ale taky dost často a úspěšně lovím pavouky. Víte co, takové ty hnusné moc-nohé potvory, co je nemá nikdo rád. To já jo, často si s nimi krátím dlouhou chvíli - packou přimáčknu, on se stočí do kuličky a já si ho honím po podlaze. Až mě to přestane bavit, prostě ho sním :D A jako poslední je tu zase hra, kterou mí lidští spolunocležníci přímo nesnáší - ráno, když jdou na záchod nebo kamkoliv, jsou ještě rozespalí a neohrabaní jako čerstvě narozené kotě, já se schovám pod židli nebo stůl a čekám, až dojdou přímo ke mě. A to pak vytáhnu pracičky a lovím vždycky jednu nohu zezadu packama. Ani nemusím používat drápky, oni jsou tak zblblí, že začnou tak vtipně poposkakovat, a to mě pak baví ještě víc. Takže to je pak takhle zezadu plácám celou cestu až do koupelny :)

tygr vs. kocour: 0:1

Tak hry bychom měli, teď jen krátce o hračkách. Hned zapomeňte na ty blbosti, co nám lidi kupují, o to já nestojím (výjimkou jsou ty plyšový myši na pružině, co mám na škrábadle, ty jsou super zvlášť na buzení lidí o víkendu :D). Nejmilejší hračky jsou zmuchlaný papír, alobal a jiné kuličky z obalů, pak igelitové tašky (tam se rád schovávám a nedávno jsem lítal po baráku s taškou jako pláštěm, protože se mi to ucho dostalo kolem krku - prej jak Superman jsem vypadal :)) a krabice (neznám kočku, která je nemá ráda). Ale co fakt úplně moc miluju a myslím si, že jsem na tom i závislej, jsou vatový tyčinky. Lidi je používají na šťourání do uší, ale já si s nima hrozně rád hraju. Když dostanu takovou tyčinku, to já nevidím, neslyším, hraju si sám - vyhazuju do vzduchu a chytám, honím po zemi, válím se po ní, tahám ji v tlamě.... prostě parádička. Stejně tak na mě fungují párátka a špejle, ale vatová tyčinka? To je můj hit č. 1

Takže jsem toho na sebe vypráskal poměrně dost, doufám, že jste spokojení s informacema, já se už pomalu klidím, zahlídnul jsem pod postelí toho zbabělce tygra a myslím si, že potřebuje zase vyprášit ten jeho umělej kožich :D

Zdarec příště, kočičáci!

Váš hrdina Flik
(tygrobijec :D)