8 věcí, které mě naučili moji rodiče

Krásné ráno!

Dnes jsem si pro vás připravila opět netradiční článek. Jak se každý rok blíží Vánoce já začnu víc přemýšlet nad rodinou a letos to není jinak. Nedávno jsem v noci usínala a přemýšlela nad tím, jak vychováme s manželem naši malou dcerku tak, aby byla dobrým člověkem. Pak jsem začala přemýšlet o svých rodičích a o všem, co mi do života dali. A námět na zajímavý článek byl na světě. Pokud chcete vědět, co mi podle mého názoru rodiče a jejich výchova dali, čtěte dál. Taky pokud chcete vidět mou maličkost jako malinké miminko :)))

Upřímně si o sobě myslím, že jsem dobře vychovaná. To v dnešní době asi moc lidí říct nemůže a občas pokud si to myslí, není to moc pravda. Já za všechno vděčím svým rodičům, kteří i navzdory mladému věku (máma mě měla ve svých 19 letech) dokázali vychovat dvě děti a dovést je do světa tak, aby se za ně nemuseli stydět. 

Od té doby, co máme malou Johanku pořád přemýšlím a občas mám strach, jak ji správně vychovat, jak nastavit mantinely, jak ji ochránit od nebezpečí atd... Čím dál víc vidím malé nevychované děti, které se v obchodě zatnou a začnou se hystericky vztekat, malé diktátory, kteří mají své rodiče omotané kolem prstů a dostanou, co se jim zamane. Chápu, že každé dítě je jiné a zatím se mi to povídá, když Johanka nemluví, ale ptala jsem se na to své mámy a ta mi řekla, že si nepamatuje, že bychom se takto někdy chovali. Takže to výchovou určitě bude :)

Nicméně to jsem trochu odbočila, téma článku je "Co mě naučili moji rodiče". V jednoduchosti je síla a já se nebudu hrozitánsky rozepisovat, bude mnohem přehlednější sepsat to v bodech a jen trochu "okecat". Navíc si můžete prohlédnout pár mých fotografií z dětství jako bonus :)

1. Říkat "děkuji, prosím, dobrý den"

Já, babička a milovaná fenka Beta

Podle mě je tohle naprostý základ už od malička učit děti základnímu slušnému chování. Nejsem žádná zapšklá bábina, ale vždycky když jdu s kočárkem po ulici v naší vesnici, kde je zvykem starší zdravit, jsem překvapená, kolik dětí na mě kouká s poťouchlým výrazem v obličeji a nepozdraví. Stejně tak děkování a prošení. Ano, v dnešní době už není asi moc cool se doprošovat, každý má své velké ego, ale když něco chci, mohu o to požádat slušně a za poděkování ještě nikomu pusa neupadla.

2. Umět se podělit

Já a můj táta

Tohle se asi zdá jako blbost, ale naši mě vždycky vedli k tomu, abych se uměla rozdělit. Mám o 5 let mladšího bratra, takže to bylo o to jednodušší, dnes když má rodina jen jedno dítě, naučit ho dělit se je těžší. Všimla jsem si, že děti mají vždycky tendenci si věci přivlastňovat, to patří asi k vývoji, klasická přetahovaná o věci na pískovišti byla, je a vždy bude. Nicméně chci Johanku naučit, aby nebyla sobecká a dokázala se rozdělit, ať už je to hloupý piškot nebo pomoc charitě v budoucnu.

3. Pomáhat druhým, vážit si starších

Já s rodiči

Upřímně, za tohle jsem rodičům hrozně vděčná. Ráda pomáhám ostatním, miluji ten dobrý pocit, když někomu pomůžete v nesnázích, ať už je to opuštěná kočka či pes v útulku, stará paní, které upadla taška nebo kamarádka, která potřebuje utěšit při rozchodu s přítelem. Poslední dobou uvažuji nad dárcovstvím krve. Mám sice "obyčejnou" 0 Rh +, kterou má drtivá většina obyvatelstva, ale ten pocit, že jsem někomu potencionálně zachránila život... To je k nezaplacení. Stejně tak každý rok pomáhám finančně nebo dary třebíčskému útulku pro psy nebo depozitu Brněnský Max pro opuštěné a nemocné kočky. Letos jsem jim poslala pytel přívěsků a náušnic z FIMO hmoty, které jsem vyráběla a oni je budou moci podat na jejich bazaru. Stačí malá gesta pomoci a hned je den lepší.

4. Základní finanční gramotnost

Trochu nudné téma, nicméně důležité jako hrom. V dnešní době vědět, jak nakládat se svými penězi je strašně důležité. Vyrůstala jsem v poměrně skromných podmínkách (tím nechci naznačit, že jsme dřeli bídu z nouzí, ale nemohla jsem mít každou volovinu, kterou jsem si zamanula), když naši stavěli rodinný dům a veškeré finance putovaly tam. Ničeho ale nelituji, naučila jsem se šetřit, neutrácet jako zběsilá, zvážit, zda to či ono potřebuji. Hlavně - u nás se nikdy neřešila situace tím, že bychom si napůjčovali peníze od banky či jiného institutu, stále se řídím heslem: "Pokud na to nemám a životně to nepotřebuji, nebudu to mít". S tím má většina obyvatelstva problém a pak v televizi vidíme ubrečené lidi, kteří se dostali do dluhů a nemohou se z nich dostat.

5. Neomezená podpora

Když jsem byla menší, rodiče mi vždy říkali, že ať už se stane cokoliv, nikdy nemám zapomínat na to, že jsem u nich vždy vítaná a mám tam svůj domov. Tak jsem věděla (a dodnes to vím), že i kdybych udělala sebevětší blbost nebo byla ve velikém problému, vždycky se na ně mohu spolehnout. A to je jedna z nejdůležitějších věcí, které podle mě dítě potřebuje - pocit podpory a lásky.

6. Věřit v sám sebe

Nastavení sebedůvěry u dětí je super-důležité. U nás se to trochu míchalo, máma je spíše introvert se sklonem všem vyhovět i na úkor svého štěstí, táta mě učit naopak si prosazovat svoji a stát si za svým názorem. Díky tomu jsem sice sebevědomá a uvědomuji si svoji hodnotu, dokážu říct druhému svůj názor a stát si za svým, ale nejdu do extrému, nehádám se za každou cenu a neútočím na druhého, který má jiný názor. Jsem sice tvrdohlavá jako mezek, ale moje "hodnější" polovina, kterou mám od mámy, je tady pořád a usměrňuje mě :)

7. Mít na svět pozitivní náhled

Je těžké udržet si pozitivní náladu, když se věci nedaří, ale moji rodiče mě naučili, že když není zrovna dvakrát dobře, nebude to trvat navždy a obrátí se to k lepšímu. Také to, že "Vše se děje z určitého důvodu". Upřímně, tohle mi pomohlo snad při všech osudových ranách, které jsem zatím zažila. A víte co, měli pravdu - když jsem se např. nedostala v 15 letech na svoji vysněnou školu, protože jsem nezvládla přijímací zkoušky, dostala jsem se na školu jinou, kde mě vzali s otevřenou náručí a nakonec jsem díky tomu mohla cestovat do Finska a měsíc strávit v Řecku na stáži. To bych s původně vybranou školou nikdy nemohla. Takže pokud se vám něco nedaří, věřte, že bude líp.

8. Mluvit spolu

S bratrem a naším prvním psem Axem

Tohle je důležité i pro budoucí vztahy, jednoduše o všem mluvit. Sice se to zdá jako banalita a často se na diskuzi zapomíná, ale mohu potvrdit, že ať máte jakékoliv problémy, vždycky se vám uleví, když si o nich s někým popovídáte. Však na tomto principu mají založenou živnost psychologové :) U nás v rodině se vždy o všem mluvilo, nic nebylo tabu a stejně tak jako jsme komunikovali my s bratrem s rodiči, tak se i rodiče bavili spolu. Tím, že spolu partneři komunikují, předejdou problémům a mohou vyřešit i ty již nastalé. Naši jsou spolu už přes 26 let a to bez jediné velké hádky, takže to evidentně funguje ;)

Tak to bylo všech 8 nejdůležitějších věcí, které jsem se naučila od svých rodičů. Možná vám bude připadat tento článek nuda a moc vážný, chtěla jsem se ale s vámi podělit o to, jak úžasné mám podle mě rodiče. Takže tímto děkuji a v neděli opět na lehčí téma :)