Sweet little something #1

Mým okolím jsem byla postrčena k nápadu vytvořit vtipně pojatý deníček mého kocoura. Jelikož se mi to jako občasné zpříjemnění mého jinak poměrně obyčejného blogu líbí, rozhodla jsem se příjmout výzvu a občas nějaký ten zápisek vytvořit. Omlouvám se předem všem, kteří nesnáší tyto zvířecí výlevy, bohužel Vás budu muset odkázat na jiné blogy :o)

upozornění: berte to s nadhledem a humorem, toto psaní je pro pobavení, ne abyste si o mě mysleli, že jsem úplný cvok, ale kdo máte doma kočku, možná se v některých částech uvidíte (resp. vaši kočku)

#1 Jak jsem se stal z vyhozeného kocoura kocourem milovaným

Ahoj všici, vítám Vás na mém blogu (heh, dobrá, můj není, ale to je jen otázka času, kdy se nenápadně zadrápnu a celý blog si uzurpuju pro sebe ;)). I přesto, že nepatřím mezi ty vychované a ušlechtilé kočky za několik tisíc, moje náhradní lidská máma mi doporučila, abych nebyl hulvát a něco o sobě nadrápal. 

ještě jako fakt malej prcek

Fajn tedy - letos už to budou tři roky, co ťapkám po tomto světě. Říkali mi Čestmír, posléze Flik (mě je to v celku jedno, nejsem pes, abych na jméno slyšel ne? Sám dávám ale přednost oslovení "Pane" a "Výsosti" :) Noo, dobře, odhalili jste mě, nikdo mi tak nikdy neříkal a nejspíš nebude xD). Jsem nádherný a štíhlý zástupce toho nejlepšího kočičího plemene - obyčejné kočky domácí. Lidé nám říkají porůznu - domácí, obyčejná, venkovní, nešlechtěná, občas i méně hezky, to když se kočky mrouskají a my kocouři se dohadujem, který z nich si zašpásuje ;) Slyšel jsem, že prý i přesto, že nejsme žádní ultrakrasavci (s tím názorem zásadně nesouhlasím!), jsme stále nejoblíbenějším druhem kočky, který lidé mají doma nebo venku (jo, to je sakra dobrý pocit :)). Takže obyč kočka vs. šlechtěná frfňa: 1:0. Heh.

to je ona, Adélka (tu jsem sbalil už takhle malej!)

Pokračujem - narodil jsem se lidem neznámo kdy, kde i neznámo komu :) Já sice moc dobře všechny tyto informace vím, ale přece se nepřipravím o ten pocit, že oni to neví a já jo :) Našli mě jako malého kočičího caparta obíhat kolem plotu na staveništi (pche a já se tam učil lovit myši - nikdo mi neřek, jak myš vypadá), sprostě mě ukradli a odvezli ve velkém čímsi, co celou cestu řvalo jako hodně moc veliká naštvaná kočka. Potom mě chvíli zavřeli do takové obrovské krabici s dveřmi, kde jsem žil spolu s dalšími chudáky, které ukradli z venku a těmi lidmi, co kradou kočky (pozn. majitelky - to je obyčejný depozitní dům pro odchycené kočky z venku). Jakožto velký kocouří Don Juano jsem se hned zkámošil s jednou moc fajnovou kočičí dámou a začal na ni dělat oči (no a co, že jsme byli teprve prcci, prostě dětská láska ne?). Uplynulo hodně dnů, já snědl hodně misek s krmením a hodně spal, když mě opět sebrali a zase nacpali do toho řvoucího čehosi.

já a Frajer - vidíte, jak ho mám omotanýho?:)

Když jsme konečně zastavili, vynesli mě ven (sakra, tam byla ale kosa!) a dali do náručí úplně cizímu člověku! (chápete to jo? Prvně jak jsem sladkej, jak se jim líbím, krmí mě všechno, a pak se mě zbaví. Pff) Ta Nová byla nic moc, moc se mi nelíbila, ale zato ten Novej, ten byl super - hned jsem si řekl: "Hele frajere, zahraju tady divadýlko jak jsem slaďoučkej mucínkatej kocourek, jak tě mám hrozně rád a vsadím se, že do týdne budu dostávat plný misky libovýho masíčka" (úplně to nevyšlo, ale stále na tom pracuju - už tři roky :D). Frajerovi jsem se evidentně taky líbil, tak mě vyměnili za pytel žrádla (taková škoda, mohl jsem to zpucnout!) a zase jsme jeli v tom hnusným řvoucím čímsi. Jeli jsme fakt dlouho a mě už to nebavilo, to víte, přeležená zadní pacička z toho celodenního polehávání, projít se nemůžete, umýt taky ne, furt na vás čuměj přes ty mříže.... Tak jsem řval. A řval a řval až jsem si konečně vyřval odchod z toho čehosi.

já a Frfňa (to je jediná společná fotka ;))

Donesli mě do jejich velké krabice a v jednom pokoji vypustili ven. Štěstím bez sebe jsem vylítnul jak čamrda a ani si nevšimnul, že tu už jeden kočičí nájemník bydlí. No dneska vím, že jsem to trochu podělal, ona to byla slečna Frfňa - nějaká nóbl šlechtěná kočka prej až z Anglie (neptejte se mě, kde to je a co to je, já to jen zaslechl) a ona se se mnou od tý doby absolutně nekamarádí - asi jsem nebyl dost galantní, ale co byste chtěli od malýho kočičího puberťáka, že? :) No každopádně i přes moji velkou snahu se jí furt nepozdávám dost nóbl, takže kdykoliv si chci hrát, začne se rozčilovat, plácat po mě packou (to jí ze srandy vracím xD) a syčet jak hysterka. Držte mi palce, třeba to časem vylepším, snažím se co to dá.

siesta, sbírám síly na hlavní spánek dne :)

 Za hodně prospaných dnů a snědených misek si mě mí oblíbenci (ta Nová a Frajer) vzali s sebou a odstěhovali jsme se do jiné veliké krabice (je teda o hodně menší než ta předchozí, ale zase je jenom moje). Ze začátku jsem byl furt jak na výměnném pobytu - chvilku v jedné krabici a chvilku v druhé, trochu mi to v hlavě nadělalo borčus, pomale jsem nevěděl, kde je moje hlavní krabice. Ale pak se to ustálilo a už bydlím jenom v té jedné veliké krabici. No a tam je to všechno moje, nikdo mi do ničeho nekecá, všechno mám pod packou. Moji lidé se sice tváří, jakože je to jejich krabice, ale všichni víme, jak je to doopravdy ne? ;)

Uff, začala mě bolet packa a drápy mám už oškábané, takže pro dnešek končím, jdu si dát šlofíka, abych měl dost energie na hlavní spánek dne ;)

Váš Kocouřisko

P.S. - joo tak jsem se dneska dozvěděl, že ta veliká krabice se prý jmenuje "dům". Tak abyste věděli, já už to vím :)