Sweet little something #4

#4 Leze na mě jaro aneb cpu se z domu

Zdravím všechny mé zaryté fanoušky :) Po minulých přechytračelých radách pro všechny kočičáky jsem se dneska rozhodl naškrábat vám něco o sobě a mých zážitcích z nejbližších dnů.

já chci tam ven, ne jenom koukat!

Vzhledem k tomu, že jsem jako každé zvířátko ovlivněn počasím a ročním období (no prej i na lidi to funguje, nebojte ;)), jakmile začalo víc a dýl svítit sluníčko, rád bych prozkoumával a obhlížel teritorium. A to nejenom z okna naší krabice, ale i přímo tam, venku! Bohužel moji lidé se mnou nesdílí názor na jaro a tak jsem nadále zavřený v krabici a můžu tak maximálně koukat z okna. Ale jelikož jsem klučina mazaná, nasadil jsem svoje zbraně - každý den přibližně tak hodinku si sednu k hlavním dveřím nebo oknu do ulice a ublíženě mňoukám. Jo, nemám důvod a to je právě to, co moje lidi tak vytáčí :) (a mě tak baví :)). Jelikož mí lidé asi nepatří mezi ty vychytralé typy, asi jim stále nedošlo, že tohle divadýlko je kvůli mé chuti jít ven. No nic, dokud nepochopí a nepustí svého miláčka ven, budou trpět mým hodně moc falešným zpěvem :) Nejvtipnější je vždycky moje lidská paní. Ta přijde každý večer odněkud z venku (ha, sama tam může a já chudinka tu musím sedět uvnitř) a je nějaká přepadlá, sedne si a chce odpočívat. Po povinném kolečku mazlení a překecávání, aby mi dala něco dobrého do misky, se uvelebí a začne koukat na pohybující se obrázky v tom malém placatém cosi, do kterého panička každou chvilku něco zuřivě plácá prstama až to klape. Využiji situace a začnu svůj mňoukací projev. Pokud možno na co nejstragičtějším místě, abych stačil dostatečně rychle zhodnotit situaci a utéct, kdyby se panička fakt naštvala a snažila se mi plácnout. A takhle je to každý den, já mňoukám a ona na mě křičí, ať jsem zticha - poklidná rodinná atmosféra :)

ano, to jsou staré fotky ze zimní procházky, novější nemám :)

Ale teď o víkendu jsem se dočkal - konečně mě vzali ven! Sice v hrozně trapné situaci - navlíkli mě do toho hnusnýho fialovýho postroje, co mám kolem těla a pacek, vypadám jako trouba a akorát mi to překáží v běhu, ale byl jsem venku :) A Frajer říkal něco o tom, že by mě brali když je teplo ven častěji, na to se vyloženě těším. No tak jsem přetrpěl s výrazem naprostého chudáka a nechal se odnést ven. Páni, to bylo něco, spousta pachů, barev, slunce, fakt paráda, byl jsem z toho ze začátku úplně paf, ono to totiž za tím oknem nevypadá, ale doopravdy je to supr. Tak jsem se vydal prozkoumávat. Tamhle keř, tráva, beton a asfalt, bláto a sakra - pes! Naprostý úlek a pokus o útěk, který byl zastaven tím poblblým kusem provázku, na kterém jsem byl uvázaný. Tak jsem se alespoň pokusil o elegantní Houdinův útěk z postroje, který se sice vydařil v rekodrním čase, ale byl jsem trapně odchycen rukama Frajera a jako největší chudáček odnesen v náručí do naší velké krabice. Prostě jsem největší borec no :))) Samozřejmě až budu tuto příhodu vyprávět, a pokud budou posluchači kočky, rozhodně ji musím upravit, něco na způsob mého hrdinského já, které se vypořádalo s pouty nesvobody :)

bohužel mám jen zimní procházkové fotky ;)

No jsem zvědavý na další den, kdy mě vezmou ven, to se zase pochlubím, co jsem všechno objevil, sežral a přepral, však to znáte ;) Pro dnešek končíme, zrovna došla panička a já se musím připravit na kocouří píseň "Ó pusť mě ven" :)))

Váš kocour Flik